Blokesch Maxmilian

Maxmilian Rudolf Blokesch sloužil u 5.roty 84.pěšího pluku ( 5.komp.Inf.Rgt. 84) který byl sestaven 15.10.1935 v branném okrese VIII, ( Wehrkreis VIII) v Gleiwitz ( dnes Glivice PL) a podléhal velení 8.pěší divize ( 8.Inf.Div.). Tato divize se účastnila již polského tažení v roce 1939 kdy se střetla v boji s polskou armádou mezi mezi městy Lvov a Lublin, později v oblasti řek Bug a San. Po porážce Polska je divize přesunuta na západ německa do pohoří Eifel kde je zapojena do 1.fáze západního tažení a od 10.05.1940 postupuje přes Belgii až do přístavu Dunkirq. Ve 2.fázi tohoto tažení vstoupila tato divize 14.06.do Paříže. Ve Francii zůstala tato jednotka jako okupační až do jara 1941 kdy byla přesunuta do Východního Pruska kde se od června účastní východního tažení jako součást armády Střed ( Mitte) , postupuje přes Brjansk a Vjazmu s cílem dobýt Moskvu.V těchto bojích utrpěl Max Blokesch 01.09.1941 své první zranění. Téhož roku v listopadu je divize stažena  do jižní Francie kdy byl 84.pěší pluk  přidělen k 8.lehké pěší divizi ( 8.leichte Inf.Div), u které obdržel Max Blokesch za službu na ruské frontě Železný kříž 2.stupně a odznak za zranění 3.stupně.Po vyléčení byl převelen k 7.rotě nově sestaveného 140. střeleckému pluku ( 7./Schützen Regiment 140) který podléhal velení  22.pancéřové divizi ( 22.Pz.Div.) V únoru 1942 přišel rozkaz divizi přesunout po železnici do jižního úseku východní fronty do města Oděsa, poté se divize přesunula pěším pochodem na poloostrov Krim.Zde divize narazila přesně na ofenzívu ruské 51.armády  v prostoru východně od Simferopolu. Proto byla divize se všemi částmi, jak právě dorazila na bojiště, nasazena na ohniskových místech obrany. Po ukončení těchto obranných bojů byla divize v dubnu 1942 shromážděna a dále vycvičena v prostoru východně od Simferopolu.  Dne 8.  května 1942 byla zahájena úspěšná ofenzíva 11. armády proti ruskému  postavení za účelem dobytí východní části Krymu a tak 24.května dorazila divize k Azovskému moři východně od Kerče. V červenci byl pluk přejmenován na 140.pluk pancéřových granátníků ( Pz.Gren.Rgt.140) a nadále zůstal pod vedením 22.pancéřové divize.Poté byla divize  v červnu / červenci 1942 přesunuta do oblasti Charkova a do prostoru Kramatorskaja / Slavjansk, kde byla zařazena do „tankové bojové skupiny Michalik“ („Panzerkampfgruppe Michalik“) . Tento pluk se stal jádrem nově sestavané 27.pancéřové divize (27.Pz.Div). Dne 26.07.utrpěl Max Blokesch již třetí válečné zranění za které obdržel 20.10. v nemocnici v Olomouci odznak za zranění 2.stupně.    V době kdy se léčil ze zranění  sloužil jeho pluk  jako střed tankové bojové skupiny rychlého nasazení armádní skupiny B, 2.Armády (Heeresgruppe B , 2.Armee)  která byla v prostoru mezi městem  Tim a oblastí na obou stranách řek  Voroněž  a Don zapojena do těžkých obranných bojů.                Až do konce  listopadu 1942 strávil Max Blokesch pravděpodobně jako rekonvalescent v kasárnách v Heidelbergu odkud se vrátil zpátky ke své jednotce.                                                                                                                        Koncem listopadu 1942 následovalo přemístění divize na jih za pravé křídlo italské 8. třídy. Armáda v prostoru kolem Rossoš – severně od  Kantemirowky. Části divize zde byly nasazeny k posílení italské obrany na Donu. Dne 16. prosince byly  zahájena druhá fáze ruské zimní ofenzívy, kdy silné ruské jednotky v úseku Deresovka – Krasnyj Orcheov prolomily italskou linii. Následně byla divize nasazena k obraně v oblasti Rossoš. Koncem prosince následovaly těžké obranné boje severovýchodně a severozápadně od Starobelsku a na řece Aidar, přičemž divize byla  od 19.  prosince podřízena druhé maďarské armádě. Do konce ledna se divize stáhla zpět k řece  Doněck, kterou překročili  30. ledna v prostoru Werch Proletarsk .