Bialas Josef

Josef Bialas se narodil a žil v Hlučíně v domě, který postavil spolu s jeho otcem poblíž Hlučínského jezera. Prošel si nejprve členstvím u Hitlerjugend, kde pomáhal s opevňovacími pracemi ve Slezsku.

V červnu 1944 byl povolán do Služby u RAD (Reichsarbeitsdienst – Říšská pracovní služba) v okresním městě Ratibor (Racibórz, Slezské vojvodství, dnes součást Polska). Dne 14. 01. 1945 pak narukoval ke 2. Kompanii výcvikového Jäger-Ersatz-Bataillon 49, později k 318. výcvikovému náhradnímu granátnickému praporu.

Jako člen 2. Kompanie Feldersatz Batallions 359 Zúčastnil se obranných bojů o Breslau (Wrocław, Dolnoslezské vojvodství, dnes součást Polska), kde málem přišel o život, když šel pro proviant. Naštěstí se kulka odrazila od zbraně. Později patřil pod 1. Kompanii Grenadier Regimentu 948, který byl podřízen rovněž 359. pěchotní divizi (359. Infanterie-Division). Ta se ke konci války pochybovala v prostoru Sovích hor (hranice dnešního Polska a Česka – Kladsko).

Bojoval až do 08. 05. 1945, kdy byl zajat Rudou armádou u Hradce Králové. Od deportace na Sibiř jej zachránila znalost moravštiny. V táboře jej s pomocí Červeného kříže našla na podzim 1946 jeho matka a vzala jej domů.

Josef Bialas zemřel tragickou smrtí 04. 04. 2025. Je pohřben na městském hřbitově v Hlučíně.

Pan Bialas byl posledním žijícím německým válečným veteránem na Hlučínsku.

Vyznamenání:

• Útočný odznak pěchoty

Josef Bialas v svých 97 letech