Barabasch Ernst

Narozen:
04.04.1916, Píšť
Hodnost:
Unteroffizier

Arnošt Barabáš se narodil 4. dubna 1916 v Píšti. Vychodil 7 tříd české obecné školy v Píšti. Poté studoval na české měš?anské škole v Kravařích. Jelikož byl velmi nadaný student, pokračoval dále ve studiu na soukromé reálné škole v Moravské Ostravě. Již od dětství neměl lehký život, matka zemřela, když mu bylo 15 let. A tak byl vychováván svým dědečkem a babičkou. Naštěstí si našel zaměstnání u měřického oddělení Katastrálního úřadu v Opavě. Pro mladého Arnošta to byla cenná zkušenost. Na katastrálním úřadu pracoval až do roku 1937, kdy byl povolán k vojenské prezenční službě. 1.10. 1937 nastoupil k dělostřeleckému pluku 7. Zde sloužil u 8. baterie III. oddílu v Šumperku. Absolvoval poddůstojnickou školu v Olomouci jako destáník. Dobrovolně se přihlásil do Vojenské akademie v Hranicích a protože měl všechny předpoklady stát se důstojníkem, byl 1. července 1938 přijat.

1. září se nacházel u informační kanceláře a dvaadvacet dnů poté byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Jenže přišla mnichovská zrada. Republika musela odstoupit pohraničí. Protože Arnošt Barabáš pocházel z odstoupeného území, byl demobilizován a odjel domů. Jako voják dosáhl výborných kvalit, o čemž svědčí přijetí na Vojenskou akademii a hodnost desátníka.

Doma ne něj čekala bída a nouze a až do února 1939 byl bez zaměstnání. Německý pracovní úřad rozhodl a poslal jej k DRB (říšské dráhy) do Dessau v Německu, kde mladý Arnošt musel pracovat jako dělník na stavbě. Nebyl to žádný med, dělníci bydleli v táboře nevalné kvality.

V roce 1943 již byla válka v plném proudu. Válčící strany krvácely na frontách, byli zapotřebí další a další muži, pro nesmyslnou válečnou mašinérii. Povolávací rozkaz se nevyhnul ani Arnoštu Barabášovi, a tak musel 1. března 1943 opět nastoupit na vojnu. Nejprve jej ale čekala jednoměsíční dovolená, kterou z větší části strávil u svého strýce, vrchního strážmistra četnictva, v Buchlovicích. Zde pomáhal pracovat na jedné zemědělské usedlosti a po večerech všichni poslouchali zahraniční vysílání BBC, ačkoli jim za to hrozil trest smrti. Zbytek dovolené strávil v Píšti, zde, jak později uvedl, také poslouchal zahraniční rozhlas. Čas dovolené se neúprosně chýlil ke konci, přišel 1. duben a následovala cesta do Göttingenu ke Stammkompanii. U ní se zdržel jen týden, jelikož byl odeslán do výcvikového střediska pěchoty v Etaples na severu Francie v oblasti Pas de Calais. Zde se nacházelo jedno z nejlépe opevněných míst Atlantického valu. Koncem května začal vykonávat službu v pobřežních opevněních u Trepied.

Opevnění sestávalo z drátěných překážek, volných concertin navzájem nespojených, ale opatřených výbušnými náložemi proti odtažení. Jsou položeny na hranici přílivu. V moři žádné miny nebyly, chodili jsme se tam koupat a chytali jsem tam ryby. Na pobřeží se rozprostírala linie bunkrů, vyzbrojených jedním těžkým kulometem polským a jedním naším kulometem ZB. Za linií byla palebná stanoviště kdysi československých 10cm houfnic vz.14/19, které měly postřelovat invazní lodi. Pak následovala ještě jedna linie, obsahující 21 cm dalekonosná děla. Zvláštní optické vybavení zde nebylo. (Z výpovědi Arnošta Barabáše v Itálii)

V opevnění Barabáš sloužil asi 6 týdnů. Mezitím se ve Francii začaly formovat nové jednotky určené k doplnění 118. Jager Division (vznikla nedlouho předtím ze 718. Infanterie Division), která operovala na Balkáně. Byla složena převážně z ročníků 1914-1919. Poté byl pravděpodobně na vlastní žádost převelen této divizi, myslel, že na Balkáně snáze přeběhne. Výcvikové středisko se nacházelo v Oxeleare. číslo pluku neznáme, jednotlivé prameny, pokud se o tom vůbec zmiA2ují si protiřečí. Jak později vzpomínal, bylo u jejich roty hodně Poláků. Výcvik ukončili 1. 10. 1943 a ihned se vlakovým transportem přesunuli do Chorvatska. Zde je čekal náročný pochod z Bihače do Sinny, kde obsadili opevnění nad městem. Podle Barabášovy výpovědi šlo o kamenné a betonové pevnůstky, vyzbrojené jedním kulometem MG-42, posádku tvořili čtyři Němci a čtrnáct Chorvatů z domobrany. V tomto postavení Barabáš setrval až do 21.12., kdy ho na Vánoce pustili domů. Dovolenou strávil u prarodičů v Píšti. Vánoce 1943 se chýlily ke konci a začínal 6 válečný rok, přinese opět mnoho žalu a utrpení, ale i naději na konec války.

Po návratu z dovolené již byla 2. rota v novém postavení a zanedlouho se nalodila malý člun a obsadila ostrov Šolta, který ležel ve vzdálenosti asi 12ti km od pobřeží. Po jejich připlutí započaly na ostrově urputné opevA2ovací práce. Na vyvýšeninách se stavěla kulometná hnízda, v nejohroženějších oblastech i z betonu. V zápolí byly budovány palebné postavení pro granátomety. Německým jednotkám na Šoltě nebyl dopřán klid, poněvadž 17. března napadli ostrov britské Commandos a malá jednotka U.S. Rangers, z nedalekého ostrova Viš (poté následovaly ještě další dva útoky, 10. května a 17. září). Barabáš obsluhoval kulomet, ale poté co byl jeho pomocník raněn, vzdal se. Byl dopraven do Bari, kde jej vyslechnul škpt. Korejs z československé vojenské mise v Itálii. Pak putoval složitou anabází do Neapole a nakonec do Alžíru, zde byl podroben dalším výslechům.

11.8. 1944 připlula do britského přístavu Glasgow loď Orion. Na její palubě se nacházel i Arnošt Barabáš. Již 23.8. vstoupil do československé armády a téhož dne mu byla přiznána hodnost desátníka. Byl zařazen k oddílu dělostřeleckého pluku československé obrněné brigády (dále jen ČSOB). Dne 30. srpna 1944 se ČSOB vylodila v umělém přístavu Mulberry v Normandii, vytvořeném speciálně pro invazi. Jelikož neměla zálohy, které by pokrývaly válečné ztráty, nemohla být nasazena v první linii na frontě. Proto dostala neméně důležitý úkol, a sice obléhat a izolovat významný přístav Dunkerque (Dunkirk). Situaci stěžoval fakt, že Francouzi, chtěli tento významný přístav získat neponičený, proto nemohlo být město bombardováno, či dobyto ztečí, což i tak nemohlo být proveditelné vzhledem k nedostatku sil.

Byl to nelehký úkol, 4259 čechoslováků mělo bojovat proti takřka třínásobné přesile dvanáctitisícové Dukerqueské posádky. Tu tvořila převážně 226. Infanterie Division, dva pevnostní prapory a různé útvary Waffen SS. Přístavu velel viceadmirál Friedrich Frisius, který byl odhodlán bránit se do posledního muže. Brigáda se úkolu zhostila s patřičnou vervou a odhodláním. Situaci stěžoval zatopený terén, plný nástrah, obranných linií a minových polí, který znesnadA2oval použití tanků, jakožto hlavní zbraně obrněné brigády. Velení se snažilo donutit protivníka ke kapitulaci také dílčími útoky. Takovýchto útoků proběhlo několik a setkaly se s velkými úspěchy. I přesto se Němci pokusili o několik protiútoků, vždy však byli odraženi. I když se válka začala chýlit ke konci u Dunkerque se neustále bojovalo, velmi tvrdé byly zejména boje o továrnu Filature. Během těžkých bojů se vyznamenali dělostřelci, kteří udržovali frontu pod palbou. Po dlouhých očekáváních konečně ustala palba děl a 9. května německá posádka v Dunkerque konečně kapitulovala. Nad městem zavlála československá a britská vlajka.

Po válce se celá brigáda vrátila do československa. Již 25.8. 1945 přešel des. Arnošt Barabáš do zálohy. Brzy si našel i práci, byl tajemníkem na MNV Píš?. Po roce 1948 změnil zaměstnání a nastoupil ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda. Jeho velikou zálibou byla hra na varhany, pravidelně zkrášloval mše v místním kostele sv. Vavřince. Posléze začal doprovázet i místní chrámový zbor. Varhanní hře se věnoval až do své smrti dne 10.3.1994.

Chybí zde nějaké Informace nebo jsou údaje nesprávné?

Kontaktujte nás

Informace pro rodinné příslušníky

Projekt Hultschiner-Soldaten, z. s. má možnost získat informace o jednotkách, u kterých dotyčný voják sloužil, hodnost, případná zranění a pobyt v lazaretu, vyznamenání, číslo vojenské známky atp. Rodinní příslušníci vojáků, které zajímá válečná služba jejich příbuzného, se mohou obrátit přímo na Projekt Hultschiner-Soldaten z.s. My žádost na základě Vámi udělené plné moci zpracujeme a podáme Bundesarchivu v Berlíně. Doba vypracováni trvá zhruba tři roky a cena se pohybuje podle množství stránek a kopií okolo 16 €.

Bundesarchiv, Abteilung PA
Eichborndamm 179
D-13403 Berlin
Tel.: +49 (030) 41904-0
Fax: +49 (030) 41904-100
Web: www.bundesarchiv.de