Arbter Max 14

Max Arbter narukoval k Wehrmachtu. Dne 15.11.1939 byl zařazen k rotě pěšího náhradního praporu – 7. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 372 do Gleiwitz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Gliwice/Slezské vojvodství/Polsko). Tento prapor byl podřízen divizi – Division 168. Koncem roku 1939 byl převelen k rotě pěšího pluku – 9. Kompanie Infanterie-Regiment 372. Pluk byl podřízen pěší divizi – 239. Infanterie-Division. Po skončení války v Polsku se divize stala bezpečnostní jednotkou na maďarských hranicích. Na jaře1940 byla krátkou dobu v prostoru Protektorátu mezi Prahou a Plzní a pak se přesunula k západní hranici do pohoří Kaiserstuhl/Baden-Württemberg (Bádensko-Württembersko). Zde se stala rezervou armády – 7.Armee. Na začátku západního tažení zůstala divize nejprve na svých pozicích. Dne 15.06.1940 překročila řeku Rýn u Neubreisach/Elsass (Alsasko, dnes Neuf-Brisach, departament Haut Rhin, region Grand Est/Francie) prorazila Maginotovu linii a postupovala do Francie severně od Mülhausen/Elsass (dnes Mulhouse, departament Haut Rhin, region Grand Est/Francie). V době příměří stála divize mezi Saint-Loup a Luxeuil-Les Bains (departement Haute-Saóne, region Bourgogne-Franché-Comté/Francie). V červenci 1940 se divize vrátila zpět do Slezska. Dne 27.08.1940 Max onemocněl chřipkou s vysokými horečkami a léčil se ve vojenském lazaretu Scharley/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes část města Piekary Slaskie, Slezské vojvodství/Polsko). Po vyléčení dne 13.09.1940 se vrátil ke své jednotce. V květnu 1941 byla  divize  přemístěna do Bukoviny v Rumunsku. Po zahájení války s Ruskem v červnu 1941 prorazila divize v rámci skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“ ruské hranice u Stefanesti/Rumunsko a překročila řeku Prut. Pak divize postupovala přes Balta (Oděská oblast/Ukrajina) a Voznesensk (Mykolajevská oblast/Ukrajina) do oblasti Kremenčuk (Poltavská oblast/Ukrajina). Zde 14.08.1941 utrpěl Max zranění (průstřel levé ruky). Byl převezen lazaretním vlakem do vojenského lazaretu v Bautzen/Sachsen (Sasko), kde se léčil do 05.09.1941. Pak byl převezen do vojenského lazaretu v Moorbad Kunnersdorf bei Oschitz/Sudetenland (Sudety, dnes Lázně Kunratice-Osečná/Česká republika), kde se léčil do 25.11.1941. Po vyléčení byl převelen k rotě pěšího náhradního praporu – 3. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 372 do Diedenhofen/Lothringen (Lotrinsko, dnes Thionville, departement Moselle, region Grand Est/Francie). Prapor byl podřízen divizi – Division 148. Později byl Max převelen k bezpečnostnímu praporu – Sicherungs-Bataillon 795. Tento prapor byl zřízen 19.08.1942 ve střední Rusku a byl podřízen přímo skupině armád „Střed“ -Heeresgruppe „Mitte“. V roce 1943 byl prapor nasazen v oblasti Velikije Luki a Nevel (Pskovská oblast/Rusko). V roce 1944 byl prapor nasazen do oblasti Lievenhof (dnes Livani) a Oesel v Lotyšsku, kde byl po velkých ztrátách dne 01.09.1944 rozpuštěn. Max byl pak zařazen ke štábu bezpečnostního praporu – Stab Sicherungs-Bataillon 638. Tento prapor byl podřízen pěší divizi – 24. Infanterie-Division. V době převelení divize po bojích u Kreuzbergu (dnes Siaulia/Litva) a Laudona (Lotyšsko) ustupovala v přes Rigu do Kuronska. Zde byla divize zapojena do těžkých obraných bojů mezi  městy Tuckum a Auce. Dne  04.01.1945 byl Max naposledy převelen a to k polnímu praporu se zvláštním určením (strážní jednotka) – 3. Feld Sonder Abteilung 8. Po válce byl Max uvězněn v zajateckém táboře v Opavě.

†

Vyznamenání : E K- 2. Klasse

Verwundeten-Abzeichen in Schwarz

(rodiče: Max Arbter * 03.11.1877 a Albertine Roske * 21.11.1879, manželka: Herta Willaschek * 18.07.1923)