Kuhn Hans

Voják Hans Kuhn (též možno Johann Kuhn) se původně narodil do Slezsko německé rodiny v obci Hrušov sousedící s Koblovem. Do Koblova se přestěhoval v roce 1926 ve svých 7 letech.

Podle nám dostupných dokumentů, Hans jako jeden z prvních obyvatel Koblova nadšeně vítal německou armádu po opětovném připojení Hlučínska k Německu v roce 1938. Ještě v listopadu téhož roku se dobrovolně přihlásil k RAD (Říšská pracovní služba) a byl nasazen na pracích v Hamburském přístavu.

Již 23.10.1938 se přihlásil k Allgemeine-SS v Ludgeřovicích. Později se snažil vstoupil k Luftwaffe, ale neprošel lékařskou prohlídkou (lékař konstatoval, že Hans Kuhn trpí závratěmi). Když se mu nepodařilo dostat se k Luftwaffe, rozhodl se vstoupit k Waffen-SS. Učinil tak v únoru 1939 a od 1. března 1939 patřil ke 4. kompanii SS-Germania.

Stejně jako velké části příslušníků SS, tak i Hansi Kuhnovi byla na levou paži vytetována krevní skupina tzv. Blutgruppentätowierung. Následující výcvik v délce tří měsíců prodělal Hans ve městě Radolfzell u Bodamského jezera na jihu Německa. Protože v civilním životě pracoval Hans jako řidič, byl po základním výcviku přiřazen do Wratislavi k autokoloně SS jako šofér.

Po vypuknutí války se i se svou Kompanií zúčastnil invaze do Polska a později i invaze do Francie. Po obsazení Francie byl převelen zpět do Německa. Nebylo mu však dopřáno dlouhého odpočinku a brzy byl z města Hachingen (Baden-Württemberg) převelen do Lublinu, jež byl tehdy součástí Generálního gouvernementu a ležel kousek od hranic území, které okupoval Sovětský svaz. Ještě před 22. srpnem 1941 dostala jednotka Hanse Kuhna rozkaz „střílet na sovětská letadla“ aniž by věděla, že se chystá útok na Sovětský svaz. Následného útoku, známého také pod krycím názvem Operace Barbarossa se Hans účastnil již od samého začátku a podle svých slov „dojel“ až ke Stalingradu. V tomto bodě se nám rozcházejí náš zdroj (poválečný soudní proces s Hansem Kuhnem). Obžalovaný Hans tvrdí, že se bojů nikdy neúčastnil a byl pouze řidičem, zatímco obžaloba tvrdí opak.

V rámci hierarchie SS dosáhl Hans Kuhn hodnosti SS-Rottenführera (4. nejnižší hodnost, srovnatelná s Obergefreiter u Wehrmachtu – četař).

V roce 1943 byl Hans v Rusku raněn a pobýval postupně v nemocnicích v Dněpropetrovsku, Lvově a Krakově. V posledně jmenované nemocnici si nechal z ruky operativně odstranit Blutgruppentätowierung. Po tomto zákroku mu ovšem zůstala doživotně jizva. Nakonec byl převezen do Trevíru, pak Wratislavi a nakonec v roce 1944 do nemocnice v Ratiboři. Tam byl uznán jako nebojeschopný a zároveň neschopen vykonávat práci řidiče. Bylo mu umožněno nastoupit do měsíčního dělostřeleckého kurzu v Benešově u Prahy, z něhož vyšel jako „Hauptgeräteverwalter“. V Benešově u Prahy zůstal Hans až do konce války. Díky svým jazykovým znalostem (čeština, němčina, ruština) pracoval jako tlumočník. Toto mu později u soudu pomohlo, když mu jako polehčující okolnost bylo uznáno, že se k Čechům vždy choval hezky. Podle obžaloby měl být až do samotného konce války členem SS.

Hans byl zajat Američany 15. května 1945. Ti ho předali Rusům. V Benešově u Prahy Rusové vytvořili zajatecký tábor, kde pobýval. V zajateckém táboře zůstal do 15. 6. 1945. Následně byl přidělen na práce k rolníkům v Českém Rudolci a poté propuštěn domů do Koblova. V Koblově ovšem pobyl na svobodě pouhých 7 dní, než ho zatkla NKVD, která ho odvedla na velitelství NKVD v Ostravě. Po výslechu byl převezen do ruského sběrného tábora v Kunčičkách a odtamtud byl poslán do Osvětimi, kde vykonával různé práce. Následně byl „transportován“ do Německa, kde pobýval v různých zajateckých táborech, až byl nakonec v Německu propuštěn na svobodu. Hans by tedy patrně bez jakéhokoliv pardonu přiřazen k odsunu, a tímto byl považován za odsunutého. Jeho matka na něm ovšem byla existenčně silně závislá a dělala vše, aby Hans o občanství ČSR nepřišel. To se jí nějakým zázrakem, který bohužel dnes nedokážeme z našich zdrojů zjistit, povedlo. Hans ovšem neměl v Německu žádné spojení s rodinou, ani legálně vystavené dokumenty, a tak se musel vrátit domů na vlastní pěst. Stalo se tak 31. května 1947 na hranicích u Šilheřovic. Zvláštností je, že se nijak neskrýval, ihned se přihlásil na SNB a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 dní. Tady mu zřejmě velmi pomohla skutečnost, že díky matce nepřišel o občanství ČSR (byť o tom Hans sám nevěděl).

Po propuštění Hans pobýval nějaký čas na svobodě. Nejprve pracoval jako dělník v lese, později v pokusné jámě OKD „hlubinné vrty“ a chvíli i jako obchodní příručí. Hanse ovšem ještě čekal jeden soudní proces, a tak byl 3. června 1948 znovu vzat do vazby. V průběhu soudního procesu zástupce OKD vypověděl, že Hans nikdy nevyžadoval, aby s ním lidé mluvili německy a v práci mluvil pouze česky. V obdobném duchu se nesla výpověď MNV Koblov. Zástupce MNV navíc prohlásil, že Hans nebyl až do roku 1938 žádným horlivým nacistou a neangažoval se pro německou věc. Zde se opět rozchází obžaloba s obhajobou, která tvrdí, že byl horlivým nacistou již před rokem 1938.

Sám Hans u soudu vypověděl, že jeho otec byl československý finanční strážník loajální ČSR a vždy se hlásil k Čechům. Realita však byla jiná. Jeho otec pracoval jako finanční strážník ve službách Rakousko-Uherska a při sčítání v letech 1910, 1921 a 1930 se vždy hlásil k německé národnosti. Zároveň jako malý navštěvoval Hans z popudu rodičů německou školu.

Klíčové pro průběh soudu, byla ovšem přímluva MNV Koblov aby s ním bylo zacházeno jako s každým Hlučíňákem (přistěhoval se v 7 letech z Hrušova) a ne jako s Němci ze Sudet/protektorátu. Hans tedy nakonec dostal k podepsání typické hlučínské prohlášení hlučínského člověka, kde prohlásil, že je rodilý Hlučíňák a vše, co činil, vyplynulo tak nějak z chodu dějin, že byl tedy dezorientován, své pochybení bude usilovně napravovat svým zápalem pracovati pro lidově demokratickou republiku atd… Tedy se k němu přistoupilo jako k autochtonnímu obyvateli Hlučínska. Československé občanství mu bylo vráceno na základě dekretu č. 33 z roku 1945 a to až v roce 1951.

Konečný rozsudek byl vyřčen 10. září 1948 a zněl: Ztráta občanské cti na 5 let, 2 roky těžkého žaláře, zostřené jedním tvrdým ložem čtvrtletně. Celý trest vykonán v nucených pracovních oddílech (Uranové doly v Jáchymově). Zároveň polovina jeho majetku propadla státu.

V roce 1951 byl Hans propuštěn a mohl se vrátit domů. Ještě v tomto roce si vzal za manželku Ernu Palochovou v Koblova. Později pracoval jako zámečník u ČSSZ a následně jako řidič. Umírá 22.06.1984 v nemocnici v Petřkovicích na mrtvici.

vyznamenání:
-Eisernes Kreuz (Železný kříž)